Malý průvodce klaustrofobií aneb když strach z výtahu či letadla je silnější než vy

Větu, že má někdo z něčeho fobii, slýcháme poměrně často. V naprosté většině případů se ale jedná o poněkud nadnesené vyjádření určitého strachu či obavy. Fobie, která patří mezi úzkostné poruchy, je ale mnohem silnější a nepříjemnější než strach, který zná většina z nás. Jednou z nejčastějších fobií je klaustrofobie neboli strach z uzavřených nebo omezených prostor.

Prostory, které klaustrofobii vyvolávají

K nejčastějším místům, která klaustrofobii vyvolávají, patří především menší pohybující se předměty, jako jsou výtahy, letadlo či vlaky, ale stejné pocity mohou vyvolávat i místnosti bez oken, jeskyně, tunely či vyšetření magnetickou rezonancí i jízda po přeplněné dálnici. K dalším místům, která mohou klaustrofobii vyvolat, patří též veřejné toalety, myčky aut, otočné dveře či zkušební kabinky. Klaustrofobie se může projevovat různě intenzivně, od pocitů nejistoty a stísněnosti až po silné záchvaty. Někteří lidí tuto fobii zvládají sami, jiní musí vyhledat terapii, neboť klaustrofobie silně ovlivňuje jejich každodenní život.

Projevy klaustrofobie

Typické příznaky klaustrofobie se obvykle projeví krátce poté, co se postižený člověk ocitne v pro něj nepříjemném prostoru. K nejběžnějším projevům patří pocení, třes, návaly horka, pocit intenzivního strachu nebo paniky, dušnost, hyperventilace, zvýšená srdeční frekvence, svírání nebo bolest na hrudi, pocit na omdlení, závratě, pocit zmatenosti, dezorientace a nevolnost. Tyto příznaky mohou být mírné i závažné. Dotyčný se většinou snaží za každou cenu dostat pryč z daného prostoru, často nedokáže jasně uvažovat a v některých případech může být též agresivní.

Příčiny klaustrofobie

O tom, co způsobuje klaustrofobii, je bohužel dosud známo jen málo. Předpokládá se, že velkou roli mohou hrát faktory prostředí. Klaustrofobie se u lidí obvykle objevuje už v období dětství nebo dospívání. Podle Americké psychiatrické organizace trpí klaustrofobií ze 75 až 90 procent ženy. Někteří odborníci dávají klaustrofobii do souvislosti s poruchou funkce amygdaly, což je část mozku, která řídí, jak zpracováváme strach. Fobie může být také způsobena jednou konkrétní traumatickou událostí, jako je například uvíznutí v těsném nebo přeplněném prostoru po delší dobu, zažití silných turbulencí při letu, trest v podobě zavření v malém prostoru, například malých dětí v komoře či na toaletě, či uvíznutí v přeplněné veřejné dopravě.

Výzkumy ukazují, že klaustrofobie se u dětí také pravděpodobněji rozvine, pokud vyrůstají s rodičem nebo členem rodiny, který trpí klaustrofobií. Pokud dítě vidí, jak se jeho blízký bojí malého, uzavřeného prostoru, může si s podobnými situacemi začít spojovat strach a úzkost. Mnoho lidí trpících klaustrofobií se vyhýbá prostorám, které tento stav vyvolávají. Na jednu stranu je to samozřejmě pochopitelné, ale na stranu druhou to není ideální dlouhodobé řešení.

Léčba pomocí terapie

Klaustrofobie se nejčastěji léčí psychoterapií. Různé typy poradenství mohou dotyčným osobám pomoci překonat strach a zvládnout situace, které fobii spouští. Léčba může zahrnovat například kognitivně-behaviorální terapie. Během nich se pacienti učí, jak zvládat a měnit negativní myšlenky, které vznikají v situacích, jež vyvolávají klaustrofobii. Tím, že se postižený naučí měnit své myšlenky, se může naučit měnit i své reakce na tyto situace.

Další možností je racionálně emoční behaviorální terapie neboli akčně orientovaná forma kognitivně-behaviorální terapie, která se zaměřuje na přítomnost. Zabývá se nezdravými postoji, emocemi a chováním a zahrnuje zpochybňování iracionálních přesvědčení tak, aby pomohla lidem vytvořit realistické a zdravé alternativy.

Léčba pomocí relaxace, expozice i léků

Kromě těchto terapií se zvládnutím klaustrofobie pomáhají rovněž různé relaxační a vizualizační techniky, které mohou lidé následně použít, pokud se ocitnou v klaustrofobické situaci. Techniky mohou zahrnovat cvičení, jako je odpočítávání od 10 k 0 nebo představování si bezpečného prostoru. Používají se též expoziční terapie, kdy se jedinec „léčí“ postupným pobytem ve stále uzavřenějších prostorách. To mu pomůže konfrontovat se se svým strachem a postupně ho překonat. Jako doplňující způsob léčby se používají i antidepresiva nebo léky proti úzkosti.

Několik tipů pro zvládání klaustrofobie

Pokud se ocitnete v klaustrofobické situaci, mohou vám pomoci některé z těchto tipů. Dýchejte pomalu a zhluboka a při každém nádechu počítejte do tří. Soustřeďte se na něco bezpečného, například na ubíhající čas na hodinkách. Zpochybněte to, co váš záchvat vyvolává, tím, že si budete opakovat, že strach je iracionální. Vizualizujte si a soustřeďte se na místo nebo okamžik, který vám přináší klid.

Zdroj: betterhealth.vic.gov.au, everydayhealth.com, sciencedirect.com, div12.org

Autor: Martina Šťastná
zavřít reklamu