Ne nadarmo se říká: „Chceš-li vychovat dítě, začni jeho babičkou.“ Chcete-li vychovat dítě dobře, není to nic snadného a měli byste začít u sebe (babičku už asi nezměníte). Založení psychiky dítěte je do velké míry ovlivněno rodinným klimatem a na tom, jaké hodnoty se v ní uplatňovaly.
Co můžeme dělat s rodovou zátěží?
Mnoho lidí se na své dětství vymlouvá i po polovině svého života. Pokud někdo ale stále řeší, co jeho rodiče udělali nebo neudělali, zůstává v roli oběti a zaostává duševně i duchovně. A týká se to každého, kdo nepřijal své rodiče takové, jaké jsou, kdo je neustále hodnotí a zlobí se na ně. Ale jestliže své rodiče nepřijmete, jejich chyby budete o to spíš opakovat. Recept je přitom jednoduchý – přijmout to, co bylo, s láskou a pokorou a vytvořit z toho něco dobrého. Poučeni z chyb předků můžete děti vychovávat s ještě větší láskou.
Ze studií vyplynulo, že různé nedokončené a zamlčené věci na sebe přebírají ti nejmladší ze systému, tedy děti. Takto se rodinný systém snaží dojít vyvážení.
Co bychom měli předat svému dítěti?
Samozřejmě jsou to základní návyky pro život. Ale nejde jen o ně.
- Je potřeba dítě naučit sebekontrole a schopnosti vnímat svou mysl. Musíme dítěti vysvětlit, že člověk může prožívat pozitivní i negativní pocity, mnohdy obojí najednou. Svoboda volby pak spočívá v tom, čemu věnujeme pozornost.
- Dítě by mělo také včas pochopit, že život není zábavní park, ale je to škola, ve které poznáváme a zdokonalujeme sami sebe.
- Dítě je potřeba vést od egoismu k altruismu. Děti by měly zažít radost z dávání a pomáhání.
- Každý člověk, tedy i dítě, by měl najít pevnou vnitřní oporu. Nemusí to být nutně víra v Boha, ale jakékoli, pokud možno, duchovní zaměření.
Symetrie
Směr proudění lásky je takový, že rodiče dávají a děti přijímají. Opět jde o to, že rodič, který již má zkušenosti a nějaké své stabilní zakotvení, by měl dítěti poskytnout lásku, ale také oporu, vnitřní jistotu, hranice a řád.
Dítě má právo zůstat do určité doby jen dítětem. Povinnosti by měly přibývat postupně, přiměřeně jeho věku, ale už malé dítě by nějakou povinnost mělo mít. Jde o to najít vhodnou hranici mezi řádem a svobodou. Nebýt autoritativní, ale nedávat dítěti neomezenou svobodu a moc.
Základní pravidla pro to, jak žít v lásce
- partnerský vztah má mít vždy přednost před rodičovským a před původní rodinou
- dítě je živeno láskou svých rodičů, která čerpá hlavně z lásky partnerské
- kdo tu byl první, má přednost a zaslouží si úctu (to platí především u „slepovaných“ rodin, nový partner by měl vždy respektovat, že děti jeho vyvolené tu byly dřív než on)
Přejeme všem rodičům, ať se jim i jejich dětem daří žít v lásce a štěstí!
