K existenční krizi může dojít, když si člověk často klade otázku, zda má život nějaký vlastní smysl nebo účel. Osoba může také zpochybnit svou vlastní existenci ve světě, který se může zdát nesmyslný.
Existenční krize není neobvyklá
Prožívání existenční krize je běžné – a zpochybňovat život a cíle člověka je normální a často zdravé. Existenční krize však může přispět k negativnímu pohledu na svět, zejména pokud člověk nemůže najít řešení svých životních otázek.
Existenční krize mohou být spojeny s řadou stavů duševního zdraví. Z tohoto důvodu je někdy nejlepší navštívit lékaře – zvláště pokud má existenční krize potenciál vést k zoufalství nebo sebevražedným myšlenkám. Existuje i několik způsobů, jak čelit existenční krizi zdravým způsobem, což v konečném důsledku prospívá duševnímu zdraví a pohodě člověka.
Co je to existenční krize?
Jednoduše řečeno, termín „existenční krize“ označuje okamžik hlubokého dotazování v sobě samém. To obvykle souvisí s tím, jak někdo vidí sebe a svůj účel ve světě. Osoba, která prožívá existenční krizi, se může zabývat obtížně zodpověditelnými otázkami, například zda má jejich život nějaký účel nebo má sám život jakýkoli vlastní smysl.
Existenční krize mohou samozřejmě nabrat negativní směr. Ne vždy tomu tak je, ale může to nastat, pokud daná osoba není schopna najít odpověď na tyto náročné otázky.
I deprese může vyvolat existenční krizi
K existenční krizi může dojít také po dlouhých záchvatech negativních emocí, pocitů izolace nebo jiných stresujících faktorů, jako je deprese nebo úzkost. Cítit se nebo procházet obdobím úzkosti a negativity je také normální. Když však tyto emoce nebo vnitřní boje narostou a nebudou mít řešení, může člověk upadnout do zoufalství a pochybám o sobě, své hodnotě nebo účelu ve světě.
Pojem „existenční krize“ má kořeny v existencialismu, který je filozofickou školou
Existencialismus se silně zaměřuje na smysl a účel existence, a to jak z celkového, tak z individuálního hlediska. Základní myšlenkou existencialismu je, že svět je ze své podstaty nesmyslný a že je na jednotlivci, aby si vytvořil svůj vlastní smysl pro smysl a účel.
Filozofové Søren Kierkegaard a Friedrich Nietzsche publikovali práce, které vědci považují za existencialistické. Byl to Jean-Paul Sartre, kdo ve 40. letech 20. století popularizoval pojem „existencialismus“.
Čtěte také: Chronická spánková deprivace: Jaké jsou její příčiny a jak ji léčit?
Až po letech psychologové definovali tento scénář jako existenční krizi.
Rizika a komplikace existenční krize
Jak vysvětluje jeden článek v Archivu interního lékařství, existenční krize jsou běžné u lidí, kteří čelí pokročilým nebo progresivním onemocněním.
Existenční krize mohou mít také vazby na jiné životní události, například:
- dosažení kulturně významného věku, například 40 nebo 50 let,
- ztráta milovaného člověka,
- procházení tragickým nebo traumatizujícím zážitkem,
- při změně vztahů, například u uzavření manželství nebo rozvodu.
Může existovat také souvislost mezi existenční krizí a určitými podmínkami duševního zdraví, včetně:
- úzkosti,
- deprese,
- hraniční poruchy osobnosti,
- obsedantně kompulzivní poruchy.
Jak překonat existenční krizi?
Pište si deník vděčnosti
Každý den si najděte jedno, byť malou, zanedbatelnou věc, za kterou jste rádi. Může to být váš oblíbený seriál v televizi nebo kytka, kterou jste venku zahlédli. Prostě cokoliv.
Nepodléhejte pesimismu
Pokuste se potlačit jakékoli pesimistické nápady a nahradit je svými optimistickými myšlenkami. To může pomoci ovládat vnitřní dialog, který člověk vede, nebo přinejmenším zvýšit neutrálnost vlastního rozhovoru.
Hledejte menší odpovědi
Část váhy existenční krize spočívá ve snaze najít jedinou všezahrnující odpověď na otázku, která může být příliš velká nebo složitá na to, aby na ni bylo možné odpovědět takovým způsobem. Pokus o nalezení velkolepých odpovědí na tyto velké otázky může způsobit ještě větší úzkost, což vede k hlubším pocitům obav a zoufalství.
Nepřehlédněte: Podle lékaře trpěla žena nadměrným stresem, ale spletl se, byla to roztroušená skleróza.
Místo toho by mohlo být mnohem snazší rozdělit tyto velmi velké otázky na menší kousky. Poté se snažte najít odpovědi na tyto menší otázky. Například místo toho, aby se ptali, zda může člověk něco udělat se svým životem jako celkem, měli by se sami sebe zeptat, jak ovlivnili svět kolem sebe za poslední měsíc.
To může odhalit malé, ale pozitivní akce, které člověk provedl, například konverzace o podpoře s přáteli nebo kolegy. Tato pozitiva mohou jinak zůstat bez povšimnutí, když se díváme na velké, zastřešující otázky života.
Nenechte existenční krizi, aby vás převálcovala.
Zdroje: healthnews, verywellmind, healthline, wikipedia | foto: freepik
