V letošním roce si připomínáme 100. výročí objevení inzulínu. Tento objev je považovaný za jeden z nejdůležitějších zlomů medicíny, který umožnil zachránit miliony životů. Inzulín objevili v roce 1921 kanadští lékaři Frederick Banting a Charles Best.
Inzulín a cukrovka
Inzulín je hormon produkovaný slinivkou břišní. Jeho hlavní funkcí je pomáhat našemu organismu využívat cukr z potravy. Funguje jako „klíč“, který umožňuje glukóze opustit krev a vstoupit do buněk našeho těla. Mnoho osob ale dnes z nejrůznějších důvodů trpí cukrovku. Lidé s cukrovkou buď nevytvářejí dostatek vlastního inzulínu (cukrovka 1. typu), nebo inzulín, který jejich tělo vytváří, není tak účinný, jak by měl být (cukrovka 2. typu). I když je často možné diabetes 2. typu zpočátku kontrolovat pomocí diety a cvičení, nakonec je i u většiny lidí s diabetem 2. typu inzulín nezbytný, protože diabetes je bohužel progresivní onemocnění.
Inzulín a jeho druhy
Léčba inzulínem pomáhá mnoha lidem s diabetem regulovat hladinu cukru v krvi a snížit riziko komplikací. K dispozici je hned několik typů inzulínu. Obecně se dělí do dvou kategorií na rychle nebo krátce působící inzulín, který se používá k pokrytí doby jídla, a pomalu nebo dlouho působící inzulín, který je aktivní mezi jídly a přes noc. Existuje také kombinovaný inzulín, který zahrnuje oba druhy. Ne každý pacient ale potřebuje oba druhy, inzulín tak musí být individualizován podle potřeb dané osoby.
Inzulín a jeho aplikace
I když většina z nás zná především inzulín podívaný injekčně, existuje i rychle působící forma inzulínu, která se inhaluje. Není ale vhodná pro všechny pacienty trpící diabetem 2. typu, například pro pacienty trpící astmatem a dalšími respiračními problémy, a jsou s ní rovněž spojena určitá rizika. Inhalování inzulínu totiž snižuje kapacitu plic, může způsobovat změny v plicní tkáni a v porovnání s inzulínovými pery či pumpami není možní ani jemné dávkování. Inzulín bohužel nelze užívat ve formě tablet, protože by ho naše trávicí enzymy rozložily dříve, než by se mohl v těle využít.
Inzulínové pero či pumpa
Inzulín je třeba aplikovat injekčně do tuku těsně pod kůží. Nejčastěji se aplikuje do tuku na břiše, stehnech, hýždích nebo horní části paží. K injekční aplikaci inzulínu se nejčastěji využívají dvě pomůcky. Inzulínové pero neboli injekční zařízení, které obsahuje předem odměřené množství inzulínu. Další možností je inzulínová pumpa, automatický přístroj, který dodává do těla malé dávky inzulínu prostřednictvím kanyly. Každý ze způsobů má své výhody i nevýhody.
Zdroj: sweetlife.org.za, diabetes.org
