Už jste někdy špatně citovali filmové hlášky nebo jste měli pocit, že masy lidí věří události, která se ve skutečnosti nestala? Lidská paměť není dokonalá, dokonce si poměrně snadno můžeme vytvářet i falešné vzpomínky. To je případ efektu Mandela.
Původ a princip
Mandelův efekt dostal své jméno podle situace, ke které došlo na jednom festivalu o paranormálních jevech v roce 2009. Badatelka Fiona Broomeová na něm ve svém projevu podrobně popsala, jak si pamatuje, že bývalý jihoafrický prezident Nelson Mandela zemřel v 80. letech ve vězení. Ve skutečnosti ale všichni víme, že Mandela zemřel až roku 2013.
Broomeová tehdy detailně popisovala, jak si pamatuje zpravodajství o jeho smrti, a dokonce i projev jeho vdovy. Nic z toho se ale nikdy nestalo. Možná vás napadne, že paměť oné ženy prostě „nefungovala dobře“. Jak ale vysvětlit, že Broomeové brzy začaly chodit zprávy od tisíců neznámých lidí, kteří si smrt Nelsona Mandely pamatovali stejně jako ona?
I když se daná událost nikdy nestala, Broomeová nebyla jediná, kdo to tak cítil. V důsledku toho se „zrodil“ koncept efektu Mandela. Jde vlastně o kolektivní falešné vzpomínky, kdy je velká skupina lidí přesvědčena o tom, že nějaká událost se stala určitým způsobem, který ale neodpovídá realitě. Pamatují si něco, co ve skutečnosti proběhlo jinak.
Konfabulace
Odborníci stále hledají přesné vysvětlení toho, proč některé vzpomínky, ačkoli jsou živé, mohou být falešné. Většina výzkumů se přiklání k názoru, že jde o jakousi formu konfabulace. Člověk si vytvoří falešnou vzpomínku, aniž by měl v úmyslu lhát nebo klamat ostatní. Místo toho se snaží vyplnit mezery ve vlastní paměti.
Falešné vzpomínky
K efektu Mandela mohou vést i další aspekty paměti. Patří sem falešné vzpomínky, kdy naše vzpomínka na událost není jejím přesným obrazem. S tím se často potýkají očití svědci zločinu nebo významné kulturní události. V posledních letech může být „viníkem“ také internet se svými „schopnostmi“ měnit výroky či obrázky.
Jak rozpoznat falešnou vzpomínku?
Nebudeme vám lhát, rozpoznat falešnou vzpomínku je opravdu obtížné. Obvykle jediným způsobem, jak poznat, zda je naše vzpomínka pravdivá, je potvrdit si „svou verzi“ pomocí ostatních lidí nebo hledáním informace pomocí ověřených zdrojů.
Jedním z problémů při potvrzování příběhu druhými lidmi ale je, že lidé mají často tendenci potvrzovat to, co jiný člověk považuje za pravdivé. I takový detail, jakým je forma otázky, kterou dané osobě položíme, může hrát velkou roli.
„Nezemřel Nelson Mandela náhodou ve vězení?“ nebo „Nelson Mandela zemřel ve vězení, že?“ jsou zavádějící otázky, které zvyšují pravděpodobnost, že daný člověk odpoví kladně. Mnohem vhodnější je položit neutrální otázku: „Jak zemřel Nelson Mandela?“
Zdroj: health.clevelandclinic.org, simplypsychology.org, ncbi.nlm.nih.gov
