Karissa Ostheimerová (34) pravidelně zažívala krátké, ale děsivé záchvaty, které ji dočista paralyzovaly, až nebyla schopná ze sebe vydat ani slůvko. Po nehodě, při které Karissa utrpěla pouze lehké odřeniny, se lékaři začali domnívat, že za jejími stavy stojí něco víc, než PMS.
V době dospívání jsem začala pociťovat podivné pocity – pár minut jsem nebyla schopna mluvit, číst ani psát, byl to velmi nepříjemný až hrůzný zážitek. Moje rodina a přátelé mi řekli, že jsem vypadala, jako bych se rozplývala. Když jsem o tom řekla svému tehdy dětskému lékaři, později i lékaři dospělému, bylo mi řečeno, že mám PMS a byly mi předepsány antikoncepční pilulky.
Záchvaty se stále stupňovaly
Když jsem studovala psychologii na University of Maine ve Farmingtonu, ty divné stavy se vrátily a byly stále častější. Lékaři si stále stáli za svým a k diagnóze PMS přidali i panickou poruchu. A doporučení? Dál jsem měla užívat hormonální antikoncepci a navštívit psychiatra, který mi předepíše antidepresiva. Což jsem také udělala.
Po dokončení studia jsem se přestěhovala do Texasu. Při cestě autem na pracovní pohovor se pocit vrátil a já havarovala. Podstoupila jsem EEG vyšetření, které zaznamenává elektrickou aktivitu v mozku. Výsledky ukázaly, že trpím katameniální epilepsií, ale bohužel, žádné léky na tuto nemoc nefungovaly. Až po vyšetření magnetickou rezonancí mi lékař sdělil, že mám v mozku nádor.
Tumor tlačil na oblast strachu a řeči
Nádor, který se ukázal být rakovinovým, byl v mém levém spánkovém laloku, což je oblast, která řídí strachovou reakci a porozumění slovům – to vysvětluje můj nevysvětlitelný strach a neschopnost mluvit během mých záchvatů. V březnu 2010 jsem podstoupila operaci, při které mi odstranili co nejvíce tumoru. Lékaři mi diagnostikovali typ rakoviny mozku – tzv. difúzní smíšený gliom.
Celé dva roky mi trvalo se znovu naučit mluvit. Během této doby jsem také podstupovala další vyšetření, aby se zjistilo, zda se nádor nešíří. Zpočátku jsem měla velké problémy najít ta vhodná slova, pamatuji si, jak terapeut zvedl tužku a požádal mě, abych ji pojmenovala, a jediné, co jsem mohla říct, bylo „Vánoce.“ Věděla jsem, že to byla tužka, ale nemohla jsem to slovo ze sebe dostat.
Nyní, devět let po kraniotomii, mám pouze občasné malé záchvaty, jednou nebo dvakrát měsíčně. Život bez záchvatů je o dost lepší, i když někdy to vhodné slovo prostě neřeknu. Neustále si ale pohrávám s myšlenkou, co by se stalo, kdyby lékaři na všechno přišli hned.
Mozkový tumor
Mozkový tumor můžeme definovat jako abnormální či nekontrolovaný růst mozkových buněk. Mozek obklopuje lebka, takže čím je tumor větší, tím více tlačí na normální mozkovou tkáň a způsobuje otoky v okolí, následkem čehož je pak trvalé poškození.
Symptomy:
Mozek je rozdělen na několik oblastí, které mají na starosti různé funkce. Příznaky mozkového tumoru se liší v závislosti na tom, ve které oblasti se tumor nachází.
- bolesti hlavy – bolesti hlavy jsou nové, úporné a nejhorší jsou po probuzení
- zvracení
- změny osobnosti nebo chování,
- snížení intelektu,
- ztráta paměti.
Postupně dojde ke zhoršení schopností, kdy člověk nedokáže spočítat příklady, má problémy s vyjadřováním a sníženou schopnost úsudku.
To ale není všechno, dalšími symptomy mohou být i:
- epileptické záchvaty,
- neurologické změny – problémy se zrakem (dvojité vidění, zhoršený zrak), ztráta sluchu, citlivost a slabost některých částí těla,
- nemotornost a špatná koordinace,
- problémy s řečí, polykáním,
- třes rukou,
- ztráta menstruace před menopauzou,
- paralýza,
- zmatenost a překvapivé chování.
Léčba tumoru
Nejčastěji se tumory odstraňují chirurgicky, ovšem záleží na mnoha faktorech, například na stavu pacienta. Pokud lékaři chirurgický zákrok vyloučí, mohou tumor léčit pomocí radioterapie (využívá se i po chirurgickém zákroku), brachyterapie (velká dávka radiace do tumoru), chemoterapie a gamma nože.
