Ve starověku cukrovku znali v Egyptě, Persii, Indové či Řekové. Poznali ji podle sladké moči u lidí, kteří poměrně brzo umírali. Jednalo se o takzvanou diabetes I. typu, která byla až do začátku 20. století neléčitelná. Přitom už od 17. století bylo známo, že omezení potravy a pohybová aktivita může zlepšit prognózu nemoci, a to zejména u lidí obézních.
Příčina nemoci
V roce 1910 se potvrdilo, že klíčovým orgánem pro vznik cukrovky je slinivka břišní. Pokud byla u psů odstraněna, docházelo k typickým projevům cukrovky a psi brzy umírali. Dále se zjistilo, že v buňkách takzvaných Langerhansových ostrůvků slinivky je produkován hormon ovlivňující metabolismus cukru. K objevení inzulínu došlo za dalších 10 let.
Popis nemoci
Cukrovka je charakterizována zvýšenou hladinou glukózy, tedy cukru, a dalšími projevy, které jsou s tím spojené. Vysoká hladina cukru vede k jeho zvýšenému vylučování ledvinami a ke ztrátě vody. Nemoc často poznáte právě na základě zvýšeného pocitu žízně, ztrátě hmotnosti a únavě. Dříve se považovalo vylučování glukózy močí za škodlivé, dnešní moderní léky jsou však založeny právě na principu zvýšeného vylučování cukru do moči, a tím ke snížení jeho hladiny v krvi.
Dva základní typy nemoci
V současné době víme, že existují 2 základní typy diabetu, které mají velmi podobné projevy, ale každý vzniká na jiném podkladě. Cukrovka I. typu se objevuje hlavně v mladším věku, obvykle na základě autoimunitního poškození, kdy dochází k destrukci buněk Langerhansových ostrůvků, a tím k absolutnímu nedostatku inzulínu. Jedinou možností léčby je dodávání inzulínu do organismu zvenčí.
Cukrovku II. typu charakterizuje zhoršené vychytávání glukózy v periferních tkáních na podkladě rezistence vůči inzulínu. Kromě toho je vyšší také tvorba glukózy v játrech. Na daný stav tělo reaguje zvýšenou produkcí inzulínu, která po určitou dobu udrží hladinu cukru v normě.
Časem ale organismus nedokáže na daný stav adekvátně reagovat a neustále zvyšovat tvorbu inzulínu, aby se hladina cukru udržela v mezích normálního stavu, a vzniká cukrovka. Zajímavé je, že za poslední rok se zvýšil výskyt tohoto typu onemocnění zhruba trojnásobně! Pravděpodobně to souvisí se zvyšováním hmotnosti a omezením pohybových aktivit v populaci.
Léčba cukrovky II. typu
Léčba cukrovky se tedy zahajuje snížením hmotnosti a zvýšením pohybu v kombinaci s léky. Snížit hmotnost a zvýšit zdatnost je alfa a omega zmírnění či oddálení komplikací.
Pokud trpíte cukrovkou, měli byste o té „své“ vědět co nejvíce. Proto je potřeba sledovat hladinu glykémie za různých stavů – na lačno, po jídle, po pohybové aktivitě a podobně
