Mé poruchy příjmu potravy začaly v době, kdy mi bylo teprve pouhých 12 let. Byla jsem roztleskávačkou na střední škole. Vždy jsem byla menší než mé spolužačky – hubenější a drobnější. V sedmém ročníku jsem se však začala vyvíjet. Na celém svém těle jsem získávala na objemu – boky, zadek, břicho – prostě všude.
Tělo se mi v dospívání změnilo, začala jsem jídlo omezovat
Moje problémy začaly tím, že jsem začala omezovat příjem potravy. Vynechávala jsem snídaně a na oběd jsem snědla pár soust pokrmu. Můj žaludek o sobě dával vědět celý den. Pamatuji si, jak mi bylo stydno, když v celé učebně bylo ticho a z ničeho nic se ozvalo mé břicho. Jakmile jsem přišla domů, vyhledávala jsem vše, co bych mohla sníst – sušenky, bonbóny, hranolky a další druhy nezdravého jídla.
Tyto mé návaly hladu se stále více vymykaly kontrole. Uplynulo několik let, a mé stravovací návyky kolísaly. Když mi bylo asi 15 let, vyzkoušela jsem se po jídle poprvé vyzvracet – po tom, co jsem snědla půl vaničky čokoládové zmrzliny. Nebylo to vůbec těžké a byla jsem na sebe pyšná, protože jsem se začala zbavovat tuku na problematických partiích.
Zvracení mi pomáhalo zvládat stresové situace
Bulimie se pro mě stala jakýmsi zvládacím mechanismem. Nakonec to nebylo tak o jídle, jako o kontrole. Zdálo se, že si nikdo mého problému nevšiml. Jeden čas jsem vážila v posledním ročníku na střední dokonce 46 kilogramů. Díky tomu, že jsem procházela dobrým i špatným obdobím, se zvracením jsem pokračovala až na vysokou školu. Pomáhalo mi to se vyrovnat se stresem.
Někdy jsem zvracela i vícekrát denně. Pamatuji si, že jsme jeli s přáteli na výlet do New Yorku a zoufale jsem hledala toaletu, abych ze sebe dostala pizzu, kterou jsem snědla. Nebo taky vzpomínám na ta muka, která jsem zažívala, když holky na koleji obsadily koupelnu a já ze sebe potřebovala dostat krabici sušenek, co jsem snědla.
Manžel byl a stále je mou velkou oporou
Během svých studií jsem se vdala. Kupodivu stále nikdo si ničeho nevšiml, dokonce ani můj manžel. Vzhledem k tomu, že jsem na sobě začala pozorovat jisté zdravotní změny, svěřila jsem se mu se svým stravováním. Poprosil mě, abych navštívila lékaře, což jsem hned udělala. Má vlastní cesta k uzdravení byla dlouhá – dva kroky vpřed, jeden krok zpět.
Byl to pro mě pomalý proces, ale naposledy jsem zvracela, když mi bylo 25 let. Abych se lépe vypořádala se stresem, naučila jsem se chodit pravidelně běhat, což mi dokáže hodně zvednout náladu. Také cvičím jógu a našla jsem si lásku ke zdravému vaření. Ale nakonec jsem bulimii porazila. Pokud trpíte nějakou poruchou příjmu potravy, začněte to řešit, nenechejte se tou nemocí zcela ovládnout. Jednejte, dokud je ještě čas.
Bulimie
Bulimie je psychická porucha příjmu potravy, která je charakterizována stavy přejídání se (konzumace velkého množství jídla najednou). Tento stav je doprovázen myšlenkami na ztrátu hmotnosti pomocí zvracení, půstu, klystýrů, používáním projímadel a intenzivního cvičení. Bulimie se objevuje s příchodem puberty nebo rané dospělosti, kdy jí trpí více ženy jak muži. Lidé s bulimií často své stravovací návyky tají, cítí se znechuceni sami sebou a stydí se.
Příznaky bulimie:
- zvracení nebo užívání projímadel,
- pravidelné odchody na toaletu po jídle,
- nadměrné cvičení,
- neustálá kontrola hmotnosti,
- problémy se zuby,
- bolest v krku,
- deprese a výkyvy nálad,
- oteklé žlázy na krku a obličeji,
- časté pálení žáhy, nadýmání a poruchy trávení,
- nepravidelná menstruace,
- únava a vyčerpání.
Pokud u vás nebo u kteréhokoliv člena vaší rodiny zpozorujete velký úbytek váhy nebo některé příznaky bulimie, poraďte se s lékařem. Čím dříve se začnete vy nebo ostatní léčit, tím je větší šance na úspěšný výsledek uzdravení.
