Člověk si pamatuje ve svém životě několik významných dní, kdy ho potkala velká událost. Pro mě to v dětství byla hlavně první pusa a můj první kamarád. Jenže později se k tomu přidal ještě jeden nezapomenutelný den – dostal jsem svůj první epileptický záchvat.
První projevy
Bylo mi v té době dvanáct let. Užíval jsem si krásnou slunnou neděli, byl u mě také můj kamarád. Pobíhali jsme po venku jako normální kluci. Zrovna jsme byli vyzvednout mé kolo od známého, který ho natíral novou barvou. Snažili jsme se ho společně dát poté znovu dohromady. Zrovna jsme nasazovali kola, když vtom přišla moje první děsivá zkušenost s tímto onemocněním.
Epileptický záchvat
Všechno se to stalo strašně najednou. Jako by se svět okolo mě zpomalil. Všechno v mém okolí ztmavlo, i ptačí zpěv utichl. Cítil jsem, že pomalu padám. Snažil jsem se s tím bojovat, jenže nemohl jsem udělat vůbec nic. To bylo poslední, co jsem si pamatoval. Pak jsem se probral obklopen svou rodinou. Můj kamarád mě naštěstí při pádu chytil, takže jsem neměl žádné vážnější zranění. Byl jsem však zmatený.
Psychický nápor
Nejtěžší pro mě bylo pochopit, co se děje. Mnoho lidí si myslí, že při epileptickém záchvatu cítíte bolest, ale vůbec tomu tak není. I když to tak někdy může vypadat, ve skutečnosti jsem v tom momentě necítil vůbec nic. Jako bych úplně zmizel ze světa. Cítil jsem se nepřítomně a velmi beznadějně. Později se dostavila ještě strašlivá bolest hlavy a také čelisti. V tak mladém věku to pro mě bylo opravdu složité. Zvládat tyto epizody bylo náročné nejen fyzicky, ale hlavně psychicky.
Moje nemoc potrápila i mé okolí, obzvláště v dětství, kdy si o mě mí blízcí dělali starosti. Teď už je to však o něco lepší. Vím, jak se v určitých situacích chovat, a navíc medikamenty utlumují záchvaty.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
