„Dřív jsem měla sportovní a docela pěknou postavu.“, začíná vyprávět Helena. „Kila jsem prostě neřešila a byla v pohodě. Jenže pak přišly velké zdravotní potíže se zažíváním.“, pokračuje.
Nepříjemné onemocnění
„Lékaři zjistili, že trpím takzvanou chronickou ulcerózní kolitidou střev, což je nepříliš známé onemocnění. Mám problémy i se štítnou žlázou, a aby toho nebylo málo, měla jsem úraz na noze. Obecně asi lidé vědí, že při užívání prášků na sníženou funkci štítné žlázy se dost tloustne.“ Helena popisuje, jak se z dámy se 75 kilogramy, stala koule o váze 110 kilo. „Ale to bylo ještě docela v pohodě. Ale ten úraz byl poslední kapkou.
Tučná apatie …
Dlouhé dny jsem musela jenom ležet, a tak jsem ležela a jedla…“, doplňuje Helena. „Věděla jsem, že je to špatně, i když v mém věku už to mnoho žen neřeší, ale já ano. Jednak s vysokou váhou vzniká nebezpečí dalších zdravotních komplikací, ale hlavně jsem se hnusila sama sobě. A to tak moc, že jsem se sebou ani nic nedělala, jen podléhala depresím.“ Helena prostě nenašla dost síly a důvodů, proč něco měnit, i když tak moc chtěla. Ale určitě to znáte sami, věci, hlavně ty nepříjemné, se snažíme co nejvíc odkládat.
Nakonec ji „nakopl“ lékař z gastroenterologické poradny, kterému se silně nelíbila Heleny váha. A to především kvůli dalším hrozícím onemocněním. Už začala mít problémy s krevním oběhem a vzrostlo nebezpečí zhoršení její původní nemoci.
Musím se sebou opravdu něco začít dělat!
„V tu chvíli mi došlo, že už to není žádná legrace a že opravdu musím něco udělat, i kdyby to bylo shození alespoň pár kil.“ vypráví dál. „Začala jsem se nad sebou zamýšlet a začala hledat rady na internetu.“ A Helena skutečně pomoc našla. Objevila centrum, kde se zdravou výživou zabývají, a tak se hned objednala. „Pročítala jsem příběhy, o tom jak „zázračně zhubli lidé, kteří tam chodili a bylo mi jasné, že když nezvládnu tohle, pak už mi nepomůže nic. Možná zázrak.“, říká s úsměvem Helena.
A úsměv si může dovolit, protože skutečně zhubla, a to ne málo. „Bylo to tam fajn. Hned se mne ujala paní, výživová poradkyně, a začala se o mne starat.“. Je opravdu výjimečné, že mají ke každému, kdo tam přijde, speciální a vysoce individuální přístup. „To se mi líbilo, takže hned ta první schůzka rozhodla a já věděla, že se budu snažit, jak jen to půjde.“ Při povídání je vidět, že Helena vzpomíná opravdu ráda. „Nejprve jsem musela udělat razantní změny v jídelníčku. Zatím jsem si nemohla dovolit moc sportovat, s nohou jsem stále ještě chodila na rehabilitace, ale dá se cvičit i tak, aby noha zůstala v klidu.“, dodává Helena.
Skvělá změna!
„Jenže mně se do cvičení moc nechtělo. Byla jsem tak tlustá, že jsem se sotva pohybovala. Bylo to hnusné a hnusná jsem musela být i pro okolí.“, otřásá se odporem. „Z jídelníčku jsem vyřadila vše, co obsahovalo bílou mouku, smažená jídla jsem přestala jíst úplně, stejně tak jídla kořeněná, sladké jogurty a sladké obecně. „Co, proboha, budu jíst?“, běželo mi hlavou, „ale najednou jsem objevila spoustu nových jídel, která jsem předtím neznala: quinou, bulgur, amarant… také jsem začala jíst víc masa a zeleniny, občas ryby a sýry, také domácí vejce, žitný chléb, celozrnné těstoviny a jasmínovou rýži.“ Vyjmenovává Helena i pro ty, kdo by se jejím příběhem chtěli a mohli inspirovat.
Aby ne, zhubla na 82 kilogramů! Teď má tedy o celých 28 kilogramů méně! „Ke konci hubnutí už jsem byla schopná začít i trochu sportovat, už jsem se totiž mohla hýbat!“, s úlevou vypráví Helena dál. „Žiju na vesnici, máme tam hospodářství, takže pohybu mám i tak dost. Zatím se snažím sportovat tak, abych nezatěžovala tu nohu, ale už to poměrně jde. Cítím se o tolik lépe! Nejen fyzicky, ale ta psychická úleva je skvělá! Už se ani nebojím kouknou se do zrcadla!“, směje se. „Ale bez rodiny a blízkých kamarádek bych to asi nezvládla. Celou dobu mne podporovaly, a když už jsem to chtěla vzdát, donutily mne pokračovat.“ pochvaluje si Helena.
Helena dnes díky shozeným kilům užívá mnohem méně léků, zase se cítí plná energie a chuti do života. „Prima je i to, že mám skříň plnou nového oblečení!“, raduje se. „Víte, možná bych si teď mohla ještě na stará kolena sehnat nějakého chlapa!“, směje se Helena na celé kolo. „Ono dobrý pocit ze sebe přináší i to, že jsem se začala cítit přitažlivá. Tedy v mé věkové kategorii.“, dodává. „Občas je člověku, i hubenějšímu, trochu smutno.“ , říká Helena. S úsměvem dodává: „Ještě nevím, co s těmi zbývajícími 5 kily. Možná je ještě zhubnu, ale kdyby ne, i tak budu spokojená.“, dodává na závěr.
„Když se nechce, je to mnohem horší, než když se nemůže!“
