Všichni ostatní vás pozorují, hodnotí. Z cizích lidí je vám zle. Vše je ale jen ve vaší hlavě a možná trpíte jednou z nejrozšířenějších úzkostných poruch dnešní doby, takzvanou sociální fobií. Tu zažívá až 13 % populace vyspělých zemí.
Fobie jako každá jiná
Chorobný strach z pavouků či pobytu ve výtahové kabině nikdo z nás nezlehčuje. Sociální fobie je ale stále považována spíš za výmluvu a přecitlivělost zhýčkaných jedinců, kteří už nevědí, co by si vymysleli. Přitom sociální fobie se projevuje až panickými atakami a neschopností normálně jednat.
Z čeho mají postižení lidé vlastně strach? Nejhorším příznakem je pocit, že je na veřejnosti neustále pozoruje a hodnotí. Pacienti mají pocit, že je „to“ na nich vidět, bojí se ztrapnění a věří tomu, že všichni lidé okolo čekají pouze na okamžik, kdy je budou moct zesměšnit a kritizovat. Pokud má daný člověk nějakou drobnou tělesnou odchylku – větší nos, pleš, špatnou pleť a podobně, obavy z negativního a výsměšného chování okolí se enormně stupňují až k panickým atakám.
Rychle pryč!
Situace, ve kterých pacienti se sociální fobií pociťují neovladatelný strach, mohou být buď „difúzní“ (fobie se vztahuje na veškeré sociální kontakty) nebo „konkrétní“ (strach nastává v určitých okamžicích – cestování MHD, telefonování na veřejnosti, přijímání návštěv a podobně). Typickým rysem sociální fobie je skutečnost, že se nemocní všemožně vyhýbají situacím, které je stresují a děsí. A to jim velmi komplikuje život.
Onemocnět může v podstatě každý. Nezáleží na pohlaví, vzdělání, sociální situaci… Nemoc totiž způsobuje chemická nerovnováha v mozku. Na jednu stranu se snižuje hladina neurotransmiterů, které zodpovídají za správný přenos informací a ubývá hormonů štěstí serotoninu a dopaminu, na straně druhé se zvyšuje produkce noradrenalinu, který způsobuje stres. Přitom příčiny nerovnováhy mohou být různé – nahromaděné životní neúspěchy, psychické trauma a jiné psychické příčiny.
Iracionální? Ale ovšem!
Sami nemocní si uvědomují, že jejich strach není opodstatněný, nedokáží s tím však nic dělat. Často mají na sebe i své okolí vztek a mnoho nemocných si „dodává odvahu“ alkoholem či drogami. Právě kvůli povaze onemocnění pacienti často lékařskou pomoc nevyhledají, protože se bojí kontaktu s novým člověkem – lékařem. Pokud vás obtíže omezují natolik, že nejste schopni běžného kontaktu s lidmi, nemůžete chodit do práce a nedokážete ani vyjít na ulici.
Pokud se lidé se sociální fobií nezačnou léčit, zhorší se jejich vyhýbavé chování a způsobí další a další problémy. Běžné jsou úzkosti, naprostá ztráta sebevědomí i sebejistoty, pocity méněcennosti a bezmoci. V důsledku dochází kromě závislostí také k depresím, a výjimkou nejsou ani sebevraždy.
Jaká léčba je účinná
Při léčbě se jako podpůrné používají léky ze skupiny antidepresiv a anxiolytik (působí na zmírnění úzkosti). Psychoterapie pomůže se zpracováním úzkostných myšlenek a s nácvikem sociálních dovedností. Pacient je tak postupně vystavován stresujícím situacím, nejprve v představách, poté i v reálu. Stav se obvykle zlepší během 2 až 3 měsíců od zahájení léčby. A to je velmi povzbudivá informace!
Pokud máte potíže se sociálním kontaktem, je těžké rozlišit hranici, za níž už chování, respektive myšlenky, nejsou úplně v normě. Nestyďte se za ně!
Onemocnět může i primář nemocnice nebo psychiatr, kterého jste se rozhodli navštívit. Konzultace, třeba i telefonická nebo prostřednictvím internetu, nikdy není na škodu a můžete tak předejít opravdu nepříjemné nemoci!
